pátek 26. srpna 2016

Volně a lehce

jednonitka z vlny mladých beránků

Na ručních pracích je zábavné a vzrušující to, že pořád je co objevovat, co se učit a v čem se zdokonalovat. Na dost věcí si člověk přijde sám, ale nejvíc se posuneme, když se otevřeme i zkušenostem druhých. Snažím se o oboje. Přemýšlím nad vlastní prací, hledám nové cesty. A potom jako zvláštní náhodou mi ve stejný přichází naproti skrze blogy zkušenosti a dovednosti jiných lidí. Možná to náhody nejsou, možná si jen víc všímám jednoho tématu, ale já věřím, že co hledám, přijde mi naproti.

valaška - jehněčí


A já hledala. Ostříhali jsme beránky a jejich jemné kudrnky přímo vybízely zkusit s nimi něco jinak. Ty by nemusely skončit v koberci, možná i teplý svrchní svetr by se z nich dal uplést, nebo teplá deka. Přemýšlím nad ostříhanou vlnou stejně, jako to dělávali předci. Něco bylo na tkaní sukna, něco na guby, něco na plstění, něco na pletené krpce. Stejně jako oni si dělím střiž na letní a zimní, na vlnu z berana a z dospělých ovcí, na vlnu z jehniček a beránků. A dál podle jemnosti na vlnu z boků a zpod krku, kde je nejjemnější, a na hrubou ze zadku.

valaška

 Vlna z valašek je hrubá, taková, jakou mívaly ovce kdysi dávno, než prošly šlechtěním. Přesto se do ní lidé oblékali a mnohde ještě stále oblékají. Přestože kouše, má totiž cenné vlastnosti. Stejné, jaké využívají ovce, které byly jejími majitelkami. Mám to před očima každý rok. Ať prší nebo sněží, dlouhé svrchní pesíky chrání ovci před vlhkem. Voda po nich stéká a ke kůži nepronikne. Před chladem je zase chrání jemná podsada. Ovce zmokne, během deště se několikrát otřepe, vodu ze sebe vyklepe a je stále relativně suchá. Ne tak merinka. Ta zmokne, nasákne vodu jako houba a celou tu vlhkou nálož na sobě nosí tak dlouho, dokud ji z toho mokrého nadělení neosvobodí slunce. Dokonce se může stát, že pokud je její vlna mokrá příliš dlouho, začne na ní plesnivět.

valaška

Vypraná vlna z valašky je rychle suchá. Načesaná působí jako hebká lehounká peřinka. Můžete se s ní mazlit, nebude škrábat. Ale jen do okamžiku, než ji spředete. Pak se změní v pichlavého ježka.




V prvopočátcích svého předení jsem se snažila vlnu učesat co nejlépe a potom ji co nejhladčeji a nejtěsněji spříst v domnění, že tak dostanu pichlavé konce vláken pod kontrolu. Opak byl pravdou. V další fázi objevování jsem začala oddělovat tuhé pesíky od podsady a spřádat každé zvlášť. Na jedné straně vznikaly provázky, na druhé něco, co už bylo jemnější, ale zapomenuté pesíky stejně z příze trčely dál. Zkoušela jsem příst méně kousavou a nadýchanější přízi z ruliček, což se ukázalo být také dobrou cestou.

rozdíly mezi worsted a woolen klubky jsou patrné

Potom se mi dostala do ruky jedna moudrá knížka a v ní jsem vyčetla jednu velice jednoduchou zákonitost, na kterou byste si ale přišli teprve tehdy, až byste spředli spousty druhů vlny z různých plemen ovcí. Vlna jednotlivých druhů ovcí se liší nejenom délkou a hrubostí, ale také zvlněním jednotlivých vláken. Čím více zvlněné jsou, tím víc si můžeme dovolit je stáčet.  A naopak, málo vlnek znamená málo stáčení. Je to tak prosté. Jestliže se snažím co nejvíc zkroutit vlnu, která je téměř rovná, jdu vlastně proti její přirozenosti. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, ale další články na internetu, které se věnují zpracování vlny původních plemen, mě k tomuto poznání oklikou zase dovedly.

Někdy je to jen mizivá drobounká informace, jiskřička, která se kolem mihne. Jestliže si jí člověk nevšimne hned, prokousává se k tomu samému poznání dlouhou cestou.

Pro mě z toho vyplynulo podstatné. Jestliže budu chtít, aby valaška ve výsledku nekousala, nebo kousala co nejméně, musím se snažit ji co nejméně stočit. A opravdu to funguje.


Vzorek pletený z jednonitky. Fixace ani nebyla nutná, protože nit byla stočená co nejméně.

2 komentáře:

  1. Zajímavé počtení a výsledek vypadá opravdu jemně. Gratuluji.

    OdpovědětVymazat
  2. Vladi, vlna je krásná a spousta moudrého čtení. Kdyby jsi měla přebytek vlny, ráda od tebe koupím. A co se týká stavu, přeji ,aby se ti přání splnilo. Byli jsme na dovči na Vysočině a byli jsme v tkalcovně, kde pán znovu po roce práce našel způsob,jak udělat žinylku, která kdysi Hlinsko živila. Měl tam stavy 3 a každý má své jméno. Spoustu nám toho ukázal a bylo to moc zajímavé. Tobě by se to teda líbilo:-) Až bude čas, písnu více. Manžel je 3 dny po operaci srdce a Majdě hrozí, že předčasně porodí, tak mám trochu hodně jiné starosti, ale věřím, že vše bude ok. Musí. A vám ať dopadne taky vše na jedničku a dcera má svůj krásný den. Pa

    OdpovědětVymazat