čtvrtek 17. listopadu 2016

Poprvé



Ačkoliv mám stojan s pedály už více než rok, vytrvale tkám pomocí klapek. Přece jen, šlapadla jsou čtyři, klapek osm a já ze všeho nejraději tkám tkaniny vzorované právě za pomoci všech listů. A často si povzdychnu, že jich nemám třeba 16, protože těch možností a různorodosti co takové množství listů skýtá... ach, ach!





V hlavě mi ale stále vrtá myšlenka, jestli by se moje tkaní zrychlilo, kdyby přece jen ty šlapky byly do činnosti zapojené. Příležitost se naskytla. Hadrové koberečky, báječná recyklace všeho možného, nemusí zase až tak vzorovat, stejně to v nich není příliš vidět, rozhodující je spíš materiál. A tak jsem se odvážila poprvé navázat šlapadla s využítím jen poloviny listů.


Cožpak nohy, ty si zvykly rychle na jiný styl práce. Ale ruce ne a ne dát pokoj. Neustále mi běhají od tkací jehly ke klapkám, aby si pak hlava uvědomila, že tam už nemají co na práci, a poslala je zpátky.

Zrychlila jsem práci? Ne. Řekla bych, že moje tempo je stejné. Za roky překlápění systému klapek s nimi už umím zacházet tak, že žádné zdržení nepředstavují. Jestli je to pohodlnější? Také si nejsem úplně jistá. Od zvedání rukou ke klapkám bolí záda, u šlapadel zase zvedám nohy, je to pro mě ještě stále nezvyklý pohyb.

A nejen pohyb. I hlava dostává zabrat. Musím ji přeprogramovat na jiný způsob myšlení. Oči totiž nevidí, kam nohy šlapou. Nemám vzorování opřené o zrak, ale o hmat (nebo spíš o šlap). V souvislosti s navazováním šlapadel jsem narazila na zajímavou dikuzi ohledně ashford stavů a v ní na mě silně zapůsobil zvláště jeden z příspěvků. Byla to diskuze na téma šlapadla versus klapky. A právě onomu názoru jsem musela dát za pravdu a divila se, že mě to samotnou nenapadlo, přestože to u mě platí na sto procent.

Nevnímám totiž klapky jako první, druhou, třetí, atd... Vnímám je jako obraz. Obraz každé řady ve tkanině. Neodpočítávám si pořadí, ale spouštím klapky po skupinkách v duchu daného schématu ve vzorování. V hlavě mám představu čtvercové sítě vyplněné tmavými a světlými body a každý bod představuje klapku. Je to obraz ve čtvercové síti. Spíš než počty je to tedy geometrie.
Klapky mě naučily jednu neocenitelnou věc, a to rozumět vzorům a technikám. Jak pracují, jak se jednotlivé nitě osnovy nebo útku chovají v té které struktuře. Klapky mi pomohly k tomu, že se nebojím opustit předepsaný návod z časopisu nebo knihy a zkouším své vlastní postupy, učím se navrhovat vlastní vzory.

!ilustrační foto, koberec je tkaný jinou technikou!

To, jestli se klapkám šlapadla dokážou vyrovnat, ukáže teprve čas a trénink. Ale už teď vím, že klapkám zůstanu věrná a budou vždy mé favoritky.

Poprvé jsem také při tkaní využila třásňovité ořezy. Zpočátku ve mně budily nedůvěru, ale výsledek mě celkem příjemně překvapil.  Měkká, ale přitom dost pevná tkanina. Ani opticky to nevypadá špatně. Jen se bojím nepořádku, který se možná bude uvolňovat. To musí ukázat čas.



Poprvé jsem také práci dokončila během několika málo hodin, takže tohle je dobrá možnost vyrábění dárků na poslední chvíli.


1 komentář: