neděle 31. července 2016

Obklopená květinami


Jsem ráda obklopená kvetoucími rostlinami, jedno jestli pokojovými nebo těmi v záhonu. Doma už jich tolik nemám. Dům obrostla zahrada a její zelená hmota poskytuje v létě stín, který se líbí nám, ale květiny ho zrovna nemilují, ty by raději sluníčko. A tak se mi sbírka pokojovek z dřívějšího panelákového bytu zúžila na ibišky a africké fialky.

pondělí 25. července 2016

Souznění

náhodou po dlouhé době vykvetl ibišek, a hned dvoubarevně a plnokvětem

Přísahám, měla jsem úplně jiné plány pro dnešek. Tři týdny předení už je trochu moc. Jenže po obědě se mě zmocnil takový podivný pocit, nostalgie nebo absťák? Chvíli jsem posedávala, chvíli bloudila po bytě a přemýšlela čeho se chytit (ne že by nic nebylo). A nakonec jsem skončila u toho samého jako ve dnech minulých. Vytáhla jsem před dům boxík s česanci a starouška kolovrat a už jsem zase šlapala.


Den by byl jako každý jiný, kdyby kolem neprojeli náhodní cyklisté. Paní s úsměvem. To se mi směje, jak tu blbnu, pomyslela jsem si. A za deset minut byla nazpátek. Vodopád slov, podivné náhody, vlněné souznění, tak by se to dalo shrnout jednou větou. Dokázaly bychom si, my dvě ženušky, které svedla naprostá náhoda dohromady, vyprávět o vlně až do večera. A nejen o vlně.

Jsou lidé, které pozdravím a vlastně si nemáme co říci, i když se třeba i známe. Takové to Jak se máte... postěžování si... a nashledanou. A jsou lidé, které vidíte poprvé a je vám líto, že už se třeba víckrát neuvidíte, tak hezké to bylo. Jako dnešní odpoledne plné podivných náhod.

Náhodou jsem také na dně boxu našla česanec červeného zelí, který jsme nedávnou diskutovaly s vlněnkou Jitkou. Neuvěřitelné, už tam zahálí od roku 2012! Jeho konce vybledly, jak se dotýkaly průsvitných stěn boxu, a tak vznikl melír. Ale moc příjemný melír. A ta druhá zelenkavá barvička mě uchvátila. Moc se mi líbí. Jen lísteček jí chyběl a tak bohužel nevím, z čeho jsem ji vlastně uvařila. Jedna z neopakovatelných náhod.


neděle 24. července 2016

Tour de Fleece 2016


Dlouhá léta jsem pokukovala po zahraničních blogech a stránkách a v letním období narážela na podivnou zkratku TDF, která byla spojena s usilovným předením. Trochu jsem si zagooglila a vypadlo mi, že je to skvělá akce přadlenek na celém světě, které se v období skutečné Tour de France spojí v týmy, a zatímco cyklističtí borci šlapou po rovinách, kopcích i horách, přadlenky šlápnou do pedálů svých kolovratů nebo roztočí kola vřetánek a předou. Není to závod v pravém slova smyslu. Je to recese.

středa 13. července 2016

Až se léto zeptá...

V bedně už se krčí jen polovina klubek, která zbyla pro útek

Až se léto zeptá, jestli jsem celou zimu neprospala, ukážu mu bedýnku, plnou modrobílých klubek. Vlastně jsem začala už minulé léto. Postupně jsem spřádala všechny chomáče modré, barvené indigem a v hlavě mi běhaly různé představy, co by z téhle zvláštní ledové barvy, která vznikla z chladu a japonské rostlinky, mohlo být. Věděla jsem jistě jen jedno, budu tkát. Klubka přibývala, tak se plán utkat látku na sukni přerodil v plán utkat něco většího. Pléd? Deku? Přidala jsem celou velkou zásobu bílých česanců.