úterý 18. dubna 2017

Ptačí vlnění


Další z mých ptačích projektů pomalu spěje k dokončení. Ještě pár stovek smyček kolem dokola a bude hotovo. Nejsem stále rozhodnutá, jestli to bude obraz nebo polštář. Polštář je určitě smysluplnější využití, ale tentokrát by mi asi bylo líto, kdyby sloužil k povalování. Podotýkám, že mi foťák opět "zbaštil" všechnu zelenou.

A ta tráva byla zelená a listí na stromě bylo také zelené a to slunce v pozadí zářivě žluté...


Pro náhodné čtenáře - toto je technika rug hooking, jinak řečeno protahuji vlněné smyčky podkladem. Příze je ručně spředená, barvená přírodními barvivy z mé zahrady a z okolí. Modrá je indigo, fialové odstíny jsou z bezinek a aronie, zelené a žluté z různých listů a květů, červenou obarvila houba podobně jako béžové.


neděle 16. dubna 2017

Vlněné Velikonoce


Šestinásobná nadílka jehňátek z minulého týdne předurčila o čem budou letošní sváteční dny. Žádná zahálka. Stádo i pastviny se musí dát do gala, než se sem jaro přiřítí v plné rychlosti. A tak se stříhala vlna, dělala ovčí manikůra, prováděla prevence proti cizopasníkům, kterých letos bude zřejmě víc než je zdrávo.

V mezičase jsem se snažila zkulturnit i okrasnou zahradu, než mi zase úplně zaroste.
Také jsme vypravili do světa první kozlíky, a tak byla zahájena sezóna kozího sýra a sladké syrovátky, na kterou jsem se už tak těšila. Ale tím pro mě vyvstala i povinnost dvakrát denně podojit. Může se mi tedy někdo divit, že na krášlení domova a malování vajíček už nemám náladu ani sílu?

neděle 2. dubna 2017

Ve větvích

double weaving - a small bag for my sister

Ve větvích to žije. S prvními jarními dny otvíráme na noc okno ložnice. Nemůžu si nechat ujít ten nejkrásnější ranní budíček. Nad něj prostě není. V zahradě kolem domu i v sousedním lese to bublá, klokotá, pohvizduje, krákorá, houká, piští, trylkuje, čiřiká, čimčará a já už ani neumím líp popsat veškeré zvuky, kterými se rozeznívá každodenní svítání. Nejraději mám kosa. Ta jeho roztomilá písnička vede nade všemi. Má své oblíbené místo na střeše domu a tam řve z plných plic. Z protější napůl suché borovice mu odpovídá špaček. Je to jeho pozorovatelna. Schovaný před zraky lidí zpívá o tom, že až se v zahradách začnou červenat bobule, je to to nejlepší místo pro dávání znamení ostatním - Čistý vzduch! Jdeme na to!

sobota 25. března 2017

Na větvi


Vtrhlo k nám definitivně jaro. Ano. Dnes jsme si mohli dovolit po úklidu kolem zvěřince a naplnění jeslí senem posedět na sluníčku a pozorovat všechno to hemžení malých nožiček. Kluky naší Týny přezdívám klíšťata. Jsou to takové přísavky. Jediný únik před jejich nenažraností je lehnout si a počkat, až to vzdají a půjdou si najít něco jiného. To Týna umí.

pondělí 27. února 2017

Ještě pár metrů


S dodělávkami mívám opravdu velký problém. To pro moji nedočkavost vrhat se do nových projektů. Stálo mě hodně trpělivosti utkat daných šest metrů. Ještě stále pár metrů potřebuji, ale raději bych už na stavu viděla něco jiného.


úterý 21. února 2017

I wanna hook, not cook!


O tom, jak je rug hooking v některých zemích oblíbený, svědčí obrázky hookers s podobnými hesly. Jak já jim rozumím! Teď nevím jestli bohudík nebo bohužel přibyla do součtu mých oblíbených technik další, od které se nemohu odtrhnout. A když zrovna u toho nesedím, tak alespoň o ní přemýšlím, plánuji, těším se, vyprávím, hledám inspiraci i informace, obdivuji um druhých, objevuji klady i zápory, pronikám do tajů a fíglů, ... prostě další posedlost.

neděle 5. února 2017

Jak jsem objevila Ameriku


Napomohla tomu nemoc. Sklátila mě tak, že mě nohy neunesly. Prvních pár dní jsem prospala, ale následujících několik dní už se spát nedalo. A nedalo se dělat ani nic jiného. Neunesla jsem pletení v ruce, na knihu jsem neměla ani pomyšlení a koukat na televizi je pasivní nuda. Už nevím, co mě k myšlence vyzkoušet tuhle techniku přivedlo. Možná jsem na ni narazila při hledání námětů na příští koberce. Taky se mi zastesklo po tkaní tapisérií, ale tkací rám bych také neunesla.
Prostě najednou tu byla silná touha vytvořit obrázek a to tak, že vzít do ruky háček, kus plátna a vlnu a začít protahovat smyčky. Vznikl malý smyčkový kobereček vytvořený v kruhovém vyšívacím rámu. Použila jsem vlnu valašku, barvenou přírodninami, co jsem měla napředenou právě pro tapisérie. A ono to šlo. Velice snadno a rychle, až jsem z toho měla velkou radost. A při tom smyčkování mi v hlavě začaly vyskakovat další a další plány, omezené pouze nedostatkem vhodného  materiálu v mé domácnosti.

Předjaří

Zkouším novou techniku. Všechny barvičky jsou přírodní. Vlna - valaška.

Ačkoliv zima ještě zdaleka nekončí a dává nám to najevo všemi možnými způsoby, pro mě už začíná jaro. I venku je cítit. Znovu se kolem domu objevili ptáci a začali trylkovat své namlouvací písničky. Sluníčko, které občas vykoukne, má sílu a mění závěje na kaluže, které noční chlad zase promění v parádní ledovku. Je legrační pozorovat Kroka, jak na tomto kluzišti prohání svůj míček. Potřeboval by brusle.