úterý 5. září 2017

Matyldina stodola

Matylda, ovečka která inspirovala naši značku

Od začátku mého vlněného snažení, a že už to trvá pěkných pár let, slýchávám poznámky typu "Proč to nezkusíš prodávat? Proč neděláš kurzy?" Pravda je taková, že jsem si nikdy nepřipadala dost dobrá a že bych nikdy nedala z ruky výrobek, o kterém nevím, jak se bude časem chovat, jakou výdrž bude mít, když už se za ním ukrývá tolik práce. Začínám mít ale docela dost přebytků, rodina kol dokola byla obdarovaná vším možným i nemožným. A já rozhodně nechci přestat, chci se svým vlněním pokračovat, objevovat nové a sdílet svou radost z objevování.


A tak vznikla Matyldina stodola. Vlastně je to mladší sestřička Matylda's barn, stránek mé dcery, která zde prezentuje svou tvorbu. Spojily jsme své síly a pustily se do společného projektu. A moc nás to baví. Ve dvou se to lépe táhne. Jestli bude mít Matyldina stodola úspěch, ukáže teprve čas. Věřím, že ano.

A tak vás chci pozvat. Vítejte a nakoukněte do Matyldiny stodoly. Je plná nadýchané vlny všech barev, co jen dokáže příroda poskytnout. Vrtí se v ní vřetánko spolu s kolovrátkem a za nimi se vlní nitky všech možných podob. Ty jsou pak splétány a proplétány do různých podob pletených, háčkovaných nebo tkaných.


Matyldina stodola

Matylda's barn

pondělí 28. srpna 2017

Bivoj


Stádo potřebovalo nutně svého vedoucího hrdinu, který udělá pořádek mezi puberťáckými výrostky. Letos je to na pastvině totiž samý beránek. Někteří už se ani pod mámu nevejdou a když jdou ukojit své sací touhy, mámu div nenadzvednou a sami si pod ni musí lehnout. Zároveň se ale u nich probouzí i jiné touhy, pro ně zatím neznámé. A tak se to mezi sebou ducá a drká a strká… Pořádný beran by měl umět zakročit. A holky si zaslouží někoho krásného.

neděle 20. srpna 2017

Trocha barvení


Poslední dva roky se mi nějak nedostává času na barvení. Mrzí mě to. I proto, že jsem přizpůsobila část zahrady ve prospěch barvířských rostlin, abych neplenila okolí. Tak alespoň občas něco hodím do sklenice na sluníčko, to je bez práce, příroda pracuje za mě. Ale některé barvy si přece jen neodpustím. Třeba afrikány a jiřiny, kterým se letos daří. Barvím převážně valašku. Ale na obrázku je merino - jednonitka upředená pro účely tkaní, proto je více stočená. Přadýnko se zpoloviny máčelo v hrnci s afrikány (zelená) a zpoloviny v nálevu s květy jiřin. Přechod tvoří olivová, která vznikla prolnutím obou barev. Líbí se mi, jak se hezky doplňují.

Ve skleníku ještě dorůstá indigo, čeká na svůj velký den a já čekám na chladno, protože teplo tomuhle barvení neprospívá. A taky moc doufám, že ptáci nesklidí všechnu moji aronii a že si budu moci nabarvit aspoň trochu fialové.

Dnes jsem byla přímo nadšená z výletu kolem Slavonic. Děti si hledaly kešky a já semínka a sazeničky barvířských i jiných rostlin. Narazila jsem na svízel siřišťový! Na kopcích kolem Slavonic jsem objevila přímo barvířský ráj. Lány třezalky, řebříčku, vratiče, svízele, lupiny a dalších rostlin. Jen jsem neměla sílu se s něčím nosit. Ponecháno přírodě. Stejně bych neměla čas. Škoda.

sobota 19. srpna 2017

Večerní pohoda


Užívám si zázemí nové pracovny. Mám všechno pěkně u ruky, oba stavy se vejdou vedle sebe a ještě zbyde trochu místa pro pohyb kolem. Večerní výhledy z okna mě trochu odvádí od práce, ale sluníčko rychle zajde a já už mám v hlavě zimní projekty. Třeba tuhle šálu z angorské příze. Předla jsem po večerech na vřetánku z vyčesaných chumáčků, které jsem nastřádala při vyčesávání králičích kožíšků. Zkouším krajkované tkaní, moc se mi líbí okénka, která tato technika vytváří. Jsem zvědavá, co to udělá po vyprání. Jako naschvál mi dochází příze, tak honem chvátám dopříst zbytek. Protože v hlavě už mi zrají další projekty.



čtvrtek 3. srpna 2017

A new room for my new loom


Už hodně dlouho okupuji svými rozdělanými projekty téměř každou místnost v domě. Protože nemám vlastní. Ale to se změnilo. Poslední podkrovní místnost, shodou okolností ta nejsvětlejší, je konečně dodělaná. Není velká, ale je moje! Vlastně teď hlavně patří novému a nejdražšímu členu naší domácnosti. Zabral ho skoro celý. Plánovaná pohovka, skladovací prostory, ... nevím, nevím, jestli se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to nevadí. Rodina je na mé věci po celém domě zvyklá, tak proč to měnit? A tak si užívám nového prostoru a svobody, že nemusím brát ohledy na to, jestli někdo sleduje televizi, nebo si povídá. Můžu si rachotit podle libosti.

pondělí 19. června 2017

Jak si vyplnit den, aneb nestříhejte králíky za větru


Na sobotu jsem měla naplánované běžné sobotní činnosti - úklid, prádlo apod. Taky jako každý den podojit kozy. Ranní nahlédnutí do králíkárny mi připomnělo, že jim chci (musím) vyčistit kotce. Jsou teď ve stádiu srsti ještě ne dost dlouhé na stříhání, ale už dost dlouhé na to, aby snadno zaplstila. A tak se musí držet v čistotě a česat a česat! Taky mrňouskové už ji mají dlouhou. Je tak jemná, že se jim do ní zamotává kdeco. A tak, jakmile bylo vyčištěno a nakrmeno, přišlo na řadu česání dospělých a stříhání malých. Nějak jsem si při tom všem nevšimla větru. První dva ze šestice sourozenců byli ostříháni venku. Já vypadala jako sněhulák. A stačilo jedno fouknutí a povětřím se rázem vznášela ostříhaná chmýrka jako sněhové vločky. Celý dvůr byl rázem bílý. Nepomohlo zmatené pobíhání s hráběmi. S dalšími už jsem se stěhovala do vlněné boudičky.


neděle 4. června 2017

Když dvakrát totéž není totéž


Vlním si jako o život. Vanička na zahradě i sušáky jsou stále plné. Mám radost z materiálu, ale zároveň starost, kdy se dostanu k tomu zpracovat vše až do konce. Snažila jsem se z počátku hned vše nasušené i vyčesat. Ale je směšné si myslet, že to časově zvládnu. Přesto si myslím, že mám za sebou práce plno. Jen nestíhám fotit a doby, kdy jsem fotila každé klubíčko nebo barevný česanec, jsou tytam. Mám z nich pořád radost, to ano. Ale je toho tolik. Klubko za klubkem plní boxy a čeká na finální zpracování. Možná je dobře, že to tak dlouho trvá, protože mi v hlavě zatím uzrávají plány na různé projekty. Přibývají mi i odstíny barev pro tkaní tapisérií, bude z čeho vybírat.

V tomto malém příspěvku jsem se ale chtěla vrátit k tématu, o kterém jsem tu už několikrát psala. Pro mě je už hodně dlouho důležité, jakým způsobem si připravím česance. Na nich je výsledek hodně závislý. Tady mám ale ukázku, že i na způsobu předení a nástroji, na kterém se přede, velmi záleží.

neděle 21. května 2017

Čas barev


Zahrada se konečně probudila a nyní mi nabízí odměnu za namáhavou práci. Jsou to nejen krásné barvy v podobě květů a různých odstínů zelené, ale také první rostlinné materiály pro barvící lázně. Květen jich nabízí tolik, že je ani nestíhám všechny využít. Moje vášeň pro bavení z prvních let trochu opadla, čas mi vyplňují i jiné rukodělné práce kolem vlny, a tak si vybírám osvědčené postupy i materiály a jen sem tam si vyzkouším něco nového nebo obměním technologii.



úterý 9. května 2017

Zahrada


Duben až květen se nese v duchu zahradních prací. Někdo by řekl otročiny, protože tak to ve skutečnosti je. Jestli chci mít nějaký užitek, ať už estetický nebo praktický, musím stihnout během krátké doby vyhrabat, vyčistit, prořezat, ostříhat, vyplít, nakypřit, dodat živiny v podobě mnoha koleček kompostu, přeházet hromadu dosud nezetlelého kompostu, zasít, přepíchat, protrhat, přesadit... Do toho si přijdou internetové i kamenné obchody s čerstvou nabídkou rostlin všeho druhu, takže já, sysel zahradní, opět neodolám, nakupuji a následně pobíhám s květináči po zahradě a vymýšlím možná i nemožná uspořádání, přirýpávám další záhony, o kterých už dopředu vím, že nebudu stíhat jejich pletí :-(

úterý 18. dubna 2017

Ptačí vlnění


Další z mých ptačích projektů pomalu spěje k dokončení. Ještě pár stovek smyček kolem dokola a bude hotovo. Nejsem stále rozhodnutá, jestli to bude obraz nebo polštář. Polštář je určitě smysluplnější využití, ale tentokrát by mi asi bylo líto, kdyby sloužil k povalování. Podotýkám, že mi foťák opět "zbaštil" všechnu zelenou.

A ta tráva byla zelená a listí na stromě bylo také zelené a to slunce v pozadí zářivě žluté...


Pro náhodné čtenáře - toto je technika rug hooking, jinak řečeno protahuji vlněné smyčky podkladem. Příze je ručně spředená, barvená přírodními barvivy z mé zahrady a z okolí. Modrá je indigo, fialové odstíny jsou z bezinek a aronie, zelené a žluté z různých listů a květů, červenou obarvila houba podobně jako béžové.


neděle 16. dubna 2017

Vlněné Velikonoce


Šestinásobná nadílka jehňátek z minulého týdne předurčila o čem budou letošní sváteční dny. Žádná zahálka. Stádo i pastviny se musí dát do gala, než se sem jaro přiřítí v plné rychlosti. A tak se stříhala vlna, dělala ovčí manikůra, prováděla prevence proti cizopasníkům, kterých letos bude zřejmě víc než je zdrávo.

V mezičase jsem se snažila zkulturnit i okrasnou zahradu, než mi zase úplně zaroste.
Také jsme vypravili do světa první kozlíky, a tak byla zahájena sezóna kozího sýra a sladké syrovátky, na kterou jsem se už tak těšila. Ale tím pro mě vyvstala i povinnost dvakrát denně podojit. Může se mi tedy někdo divit, že na krášlení domova a malování vajíček už nemám náladu ani sílu?

neděle 2. dubna 2017

Ve větvích

double weaving - a small bag for my sister

Ve větvích to žije. S prvními jarními dny otvíráme na noc okno ložnice. Nemůžu si nechat ujít ten nejkrásnější ranní budíček. Nad něj prostě není. V zahradě kolem domu i v sousedním lese to bublá, klokotá, pohvizduje, krákorá, houká, piští, trylkuje, čiřiká, čimčará a já už ani neumím líp popsat veškeré zvuky, kterými se rozeznívá každodenní svítání. Nejraději mám kosa. Ta jeho roztomilá písnička vede nade všemi. Má své oblíbené místo na střeše domu a tam řve z plných plic. Z protější napůl suché borovice mu odpovídá špaček. Je to jeho pozorovatelna. Schovaný před zraky lidí zpívá o tom, že až se v zahradách začnou červenat bobule, je to to nejlepší místo pro dávání znamení ostatním - Čistý vzduch! Jdeme na to!

sobota 25. března 2017

Na větvi


Vtrhlo k nám definitivně jaro. Ano. Dnes jsme si mohli dovolit po úklidu kolem zvěřince a naplnění jeslí senem posedět na sluníčku a pozorovat všechno to hemžení malých nožiček. Kluky naší Týny přezdívám klíšťata. Jsou to takové přísavky. Jediný únik před jejich nenažraností je lehnout si a počkat, až to vzdají a půjdou si najít něco jiného. To Týna umí.

pondělí 27. února 2017

Ještě pár metrů


S dodělávkami mívám opravdu velký problém. To pro moji nedočkavost vrhat se do nových projektů. Stálo mě hodně trpělivosti utkat daných šest metrů. Ještě stále pár metrů potřebuji, ale raději bych už na stavu viděla něco jiného.


úterý 21. února 2017

I wanna hook, not cook!


O tom, jak je rug hooking v některých zemích oblíbený, svědčí obrázky hookers s podobnými hesly. Jak já jim rozumím! Teď nevím jestli bohudík nebo bohužel přibyla do součtu mých oblíbených technik další, od které se nemohu odtrhnout. A když zrovna u toho nesedím, tak alespoň o ní přemýšlím, plánuji, těším se, vyprávím, hledám inspiraci i informace, obdivuji um druhých, objevuji klady i zápory, pronikám do tajů a fíglů, ... prostě další posedlost.

neděle 5. února 2017

Jak jsem objevila Ameriku


Napomohla tomu nemoc. Sklátila mě tak, že mě nohy neunesly. Prvních pár dní jsem prospala, ale následujících několik dní už se spát nedalo. A nedalo se dělat ani nic jiného. Neunesla jsem pletení v ruce, na knihu jsem neměla ani pomyšlení a koukat na televizi je pasivní nuda. Už nevím, co mě k myšlence vyzkoušet tuhle techniku přivedlo. Možná jsem na ni narazila při hledání námětů na příští koberce. Taky se mi zastesklo po tkaní tapisérií, ale tkací rám bych také neunesla.
Prostě najednou tu byla silná touha vytvořit obrázek a to tak, že vzít do ruky háček, kus plátna a vlnu a začít protahovat smyčky. Vznikl malý smyčkový kobereček vytvořený v kruhovém vyšívacím rámu. Použila jsem vlnu valašku, barvenou přírodninami, co jsem měla napředenou právě pro tapisérie. A ono to šlo. Velice snadno a rychle, až jsem z toho měla velkou radost. A při tom smyčkování mi v hlavě začaly vyskakovat další a další plány, omezené pouze nedostatkem vhodného  materiálu v mé domácnosti.

Předjaří

Zkouším novou techniku. Všechny barvičky jsou přírodní. Vlna - valaška.

Ačkoliv zima ještě zdaleka nekončí a dává nám to najevo všemi možnými způsoby, pro mě už začíná jaro. I venku je cítit. Znovu se kolem domu objevili ptáci a začali trylkovat své namlouvací písničky. Sluníčko, které občas vykoukne, má sílu a mění závěje na kaluže, které noční chlad zase promění v parádní ledovku. Je legrační pozorovat Kroka, jak na tomto kluzišti prohání svůj míček. Potřeboval by brusle.