pondělí 19. června 2017

Jak si vyplnit den, aneb nestříhejte králíky za větru


Na sobotu jsem měla naplánované běžné sobotní činnosti - úklid, prádlo apod. Taky jako každý den podojit kozy. Ranní nahlédnutí do králíkárny mi připomnělo, že jim chci (musím) vyčistit kotce. Jsou teď ve stádiu srsti ještě ne dost dlouhé na stříhání, ale už dost dlouhé na to, aby snadno zaplstila. A tak se musí držet v čistotě a česat a česat! Taky mrňouskové už ji mají dlouhou. Je tak jemná, že se jim do ní zamotává kdeco. A tak, jakmile bylo vyčištěno a nakrmeno, přišlo na řadu česání dospělých a stříhání malých. Nějak jsem si při tom všem nevšimla větru. První dva ze šestice sourozenců byli ostříháni venku. Já vypadala jako sněhulák. A stačilo jedno fouknutí a povětřím se rázem vznášela ostříhaná chmýrka jako sněhové vločky. Celý dvůr byl rázem bílý. Nepomohlo zmatené pobíhání s hráběmi. S dalšími už jsem se stěhovala do vlněné boudičky.


neděle 4. června 2017

Když dvakrát totéž není totéž


Vlním si jako o život. Vanička na zahradě i sušáky jsou stále plné. Mám radost z materiálu, ale zároveň starost, kdy se dostanu k tomu zpracovat vše až do konce. Snažila jsem se z počátku hned vše nasušené i vyčesat. Ale je směšné si myslet, že to časově zvládnu. Přesto si myslím, že mám za sebou práce plno. Jen nestíhám fotit a doby, kdy jsem fotila každé klubíčko nebo barevný česanec, jsou tytam. Mám z nich pořád radost, to ano. Ale je toho tolik. Klubko za klubkem plní boxy a čeká na finální zpracování. Možná je dobře, že to tak dlouho trvá, protože mi v hlavě zatím uzrávají plány na různé projekty. Přibývají mi i odstíny barev pro tkaní tapisérií, bude z čeho vybírat.

V tomto malém příspěvku jsem se ale chtěla vrátit k tématu, o kterém jsem tu už několikrát psala. Pro mě je už hodně dlouho důležité, jakým způsobem si připravím česance. Na nich je výsledek hodně závislý. Tady mám ale ukázku, že i na způsobu předení a nástroji, na kterém se přede, velmi záleží.