neděle 4. června 2017

Když dvakrát totéž není totéž


Vlním si jako o život. Vanička na zahradě i sušáky jsou stále plné. Mám radost z materiálu, ale zároveň starost, kdy se dostanu k tomu zpracovat vše až do konce. Snažila jsem se z počátku hned vše nasušené i vyčesat. Ale je směšné si myslet, že to časově zvládnu. Přesto si myslím, že mám za sebou práce plno. Jen nestíhám fotit a doby, kdy jsem fotila každé klubíčko nebo barevný česanec, jsou tytam. Mám z nich pořád radost, to ano. Ale je toho tolik. Klubko za klubkem plní boxy a čeká na finální zpracování. Možná je dobře, že to tak dlouho trvá, protože mi v hlavě zatím uzrávají plány na různé projekty. Přibývají mi i odstíny barev pro tkaní tapisérií, bude z čeho vybírat.

V tomto malém příspěvku jsem se ale chtěla vrátit k tématu, o kterém jsem tu už několikrát psala. Pro mě je už hodně dlouho důležité, jakým způsobem si připravím česance. Na nich je výsledek hodně závislý. Tady mám ale ukázku, že i na způsobu předení a nástroji, na kterém se přede, velmi záleží.




Měla jsem připravená načesaná hnízdečka merina ve třech odstínech, které jsem si namíchala na hřebenech. Předla jsem na vřetánku. Nitku jsem hned seskávala do trojnitky stylem navajo. Trvalo to dlouho. Česání i předení.


Druhou polovinu česanců jsem se rozhodla upříst na kolovrátku. Barevné česanečky jsem brala  ke spředení náhodně, jak mi přišly pod ruku. A opět jsem skala do trojnitky stejným způsobem, jako předešlé přadýnko. Výsledek je dost odlišný. Vřetánková příze je jemně nadýchaná, barvy zůstaly také jemné a jen mírně se prolínají. Kolovrátková příze je více stočená, uhlazená a barvy zintenzivněly.

vlevo kolovrátková, vpravo vřetánková
Věřím, že kdyby stejné česance dostal ke zpracování někdo další, výsledná příze bude zase jiná. A to je právě na ručním předení a na ruční práci obecně to krásné. Každá jedna je originál. Napodobitelný, to ano, ale nikdy ne naprosto stejný. 

Kdysi se mě tazatelka ptala, jaký rozdíl je mezi komerční a ručně předenou přízí. Tehdy mi ta otázka přišla směšná. No jaký? Jednu dělal stroj, druhou lidské ruce. 
Dnes bych ale odpověděla jinak. Ta druhá je originální. Tím, jak vyjadřuje momentální stav tvůrce, jeho styl, jeho náladu, čas, který mohl přízi dopřát, myšlenky a nápady... Taky odráží původního majitele kožíšku, jeho zdravotní stav, čím se zvířátko  krmilo, kde žilo, jaké tam bylo počasí, jak bylo staré,... A mohla bych pokračovat  s dalšími argumenty. Tohle všechno dokážou stroje v přízi absolutně zničit. Kožíšky mnoha živých tvorů se smíchají v jednu hmotu, která je prohnána mašinerií, ukartáčovaná, uválená a vytahaná až k smrti. Kdo pozná, který chlup patřil kterému zvířeti? A proto je tak uniformě stejná. Pro mě je to ještě stále krásný, protože  přírodní materiál, ale jinak úplně mrtvý.


5 komentářů:

  1. Bardzo ładny kolor nitki. Czym barwiłaś ? Szczególnie ten ciemny śliczny.

    Pozdrawiam ! :)
    Asia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bardzo dzekuje :-) Už si úplně nepamatuji, čím je to obarvené. Tipuji mořenu barvířskou a jiřiny, ale nejsem si jistá.

      Vymazat
  2. Vladi, smekám, kdy na tu všechnu krásu bereš čas! A mluvíš mi z duše - jak už jsem dřív psala, nejsem schopná uplést svetr, protože nedám dohromady takovou kupu stejných klubek. Každé je ve finále trochu jiné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme na tom stejně. Tak si tak plánuji svetr, který bude z pruhů z různých přízí. To by šlo, ne? Ze záporného udělat přednost.

      Vymazat
    2. Vlastně už jeden pruhatý mám.

      Vymazat