pondělí 28. srpna 2017

Bivoj


Stádo potřebovalo nutně svého vedoucího hrdinu, který udělá pořádek mezi puberťáckými výrostky. Letos je to na pastvině totiž samý beránek. Někteří už se ani pod mámu nevejdou a když jdou ukojit své sací touhy, mámu div nenadzvednou a sami si pod ni musí lehnout. Zároveň se ale u nich probouzí i jiné touhy, pro ně zatím neznámé. A tak se to mezi sebou ducá a drká a strká… Pořádný beran by měl umět zakročit. A holky si zaslouží někoho krásného.

neděle 20. srpna 2017

Trocha barvení


Poslední dva roky se mi nějak nedostává času na barvení. Mrzí mě to. I proto, že jsem přizpůsobila část zahrady ve prospěch barvířských rostlin, abych neplenila okolí. Tak alespoň občas něco hodím do sklenice na sluníčko, to je bez práce, příroda pracuje za mě. Ale některé barvy si přece jen neodpustím. Třeba afrikány a jiřiny, kterým se letos daří. Barvím převážně valašku. Ale na obrázku je merino - jednonitka upředená pro účely tkaní, proto je více stočená. Přadýnko se zpoloviny máčelo v hrnci s afrikány (zelená) a zpoloviny v nálevu s květy jiřin. Přechod tvoří olivová, která vznikla prolnutím obou barev. Líbí se mi, jak se hezky doplňují.

Ve skleníku ještě dorůstá indigo, čeká na svůj velký den a já čekám na chladno, protože teplo tomuhle barvení neprospívá. A taky moc doufám, že ptáci nesklidí všechnu moji aronii a že si budu moci nabarvit aspoň trochu fialové.

Dnes jsem byla přímo nadšená z výletu kolem Slavonic. Děti si hledaly kešky a já semínka a sazeničky barvířských i jiných rostlin. Narazila jsem na svízel siřišťový! Na kopcích kolem Slavonic jsem objevila přímo barvířský ráj. Lány třezalky, řebříčku, vratiče, svízele, lupiny a dalších rostlin. Jen jsem neměla sílu se s něčím nosit. Ponecháno přírodě. Stejně bych neměla čas. Škoda.

sobota 19. srpna 2017

Večerní pohoda


Užívám si zázemí nové pracovny. Mám všechno pěkně u ruky, oba stavy se vejdou vedle sebe a ještě zbyde trochu místa pro pohyb kolem. Večerní výhledy z okna mě trochu odvádí od práce, ale sluníčko rychle zajde a já už mám v hlavě zimní projekty. Třeba tuhle šálu z angorské příze. Předla jsem po večerech na vřetánku z vyčesaných chumáčků, které jsem nastřádala při vyčesávání králičích kožíšků. Zkouším krajkované tkaní, moc se mi líbí okénka, která tato technika vytváří. Jsem zvědavá, co to udělá po vyprání. Jako naschvál mi dochází příze, tak honem chvátám dopříst zbytek. Protože v hlavě už mi zrají další projekty.



čtvrtek 3. srpna 2017

A new room for my new loom


Už hodně dlouho okupuji svými rozdělanými projekty téměř každou místnost v domě. Protože nemám vlastní. Ale to se změnilo. Poslední podkrovní místnost, shodou okolností ta nejsvětlejší, je konečně dodělaná. Není velká, ale je moje! Vlastně teď hlavně patří novému a nejdražšímu členu naší domácnosti. Zabral ho skoro celý. Plánovaná pohovka, skladovací prostory, ... nevím, nevím, jestli se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to nevadí. Rodina je na mé věci po celém domě zvyklá, tak proč to měnit? A tak si užívám nového prostoru a svobody, že nemusím brát ohledy na to, jestli někdo sleduje televizi, nebo si povídá. Můžu si rachotit podle libosti.