úterý 14. listopadu 2017

Zkouška trpělivosti


DOKÁZALA JSEM TO! Jedinou mojí motivací k tomuto heroickému činu bylo, že velký stav bude opět volný. Odkládala jsem tuhle nepříjemnou činnost jak jen se dalo. Vyžadovala si čistou hlavu, odpočinuté tělo a spoooustu času.

O co jde? Závěsy na stavu jsem pečlivě propočítala, naměřila, odměřovala znovu a znovu každých pět centimetrů práce, která rychle přibývala. V závěru mi ale chybělo nějakých deset až patnáct cm k dokončení. Rozhodla jsem se osnovu nastavit.

v první třetině to vypadalo na nekonečnou činnost


Viděla jsem mockrát na internetu, že si tkadlenky navazují na starou osnovu další novou. Vždy to bylo ale tak, že ji navázaly na zbytek nití odstřižených od práce a ponechaných v nitěnkách a potom teprve osnovu napínaly. Já ale potřebovala osnovu nejprve nasnovat a navinout na válec a pak konce navázat na předchozí práci tak, aby osnova byla rovnoměrně napnutá. Zní to jednoduše, ale zkuste zavázat 880 uzlíků, všechny stejně rovnoměrně.
bez tkalcovského kříže to nejde
Tkalcovský ani ambulantní uzel se v tomto případě nehodil, obyčejný uzel si při vázání dělá co chce. Věděla jsem to dopředu, proto se mi do toho tak nechtělo. Nakonec jsem zúročila nějakých třicet let, co jsem se zabývala paličkovanou krajkou. Kdysi jsem si nakoupila velké zásoby lněných nití, které se neustále trhaly a cvičily tak moji trpělivost i dovednost svázat krajkářským uzlíkem oba přetržené konce. Mnohokrát jsem měla ke svázání opravdu jen milimetrové konečky a šlo to.


tkaninu bylo potřeba znovu rovnoměrně vypnout

Přesně tenhle uzlík mě zachránil i tentokrát. Dokonce se choval nad moje očekávání, protože mi dovolil regulovat napětí nití, jak jsem potřebovala. Po několika dnech svazování a odstřihování konečků nití prošla riziková svázaná místa osnovy oky nitěnek bez jakékoliv pohromy. Práce je napnutá, můžu pokračovat. Byla to pro mě velká zkouška trpělivosti, nová zkušenost, ale vrátila bych se k tomu už jen v případě nejvyšší nouze. Jinak nikdy víc. Zavedení nové osnovy zabere mnohem méně času a stojí méně sil.


většina nití už je pěkně vypnutá

sekční válec je dobrý pomocník, všechno se dělá pěkně po částech


6 komentářů:

  1. Tenhle uzlík pořád ještě neumím, máš ho někde na paličkovacím blogu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepamatuji si, že bych ho tam dávala. Ale je to jednoduché. Uděláš si na delším konci smyčku, jako když začínáš háčkovat. Nesmíš ji ale úplně utáhnout, nech ji volnou. Očkem smyčky protáhneš druhý kratší konec niti, kterou chceš navázat, a potom teprve dotáhneš smyčku. Ta ti protáhne navazovanou nit skrz místo budoucího uzlíku. Ozve se při tom takové lupnutí. Když se neozve, není to správně navázané, nit neprošla na druhou stranu a dá se z oka vyvléct. Dobré je, když se tohle stane a nepovede se, že nemusíš nic rozvazovat, pouze začneš znovu. Tady je pěkně nakreslený - https://peggyosterkamp.com/wp-content/uploads/2011/11/june04_fig.gif

      Vymazat
  2. Vladi, obdivuji tvou trpělivost, asi bych to nedala. A díky za návod na uzlík, musím se ho naučit. Momentálně nejsem schopna ničeho. Ale bude líp, v sobotu si jedeme pro štěňátko.

    OdpovědětVymazat
  3. Já se učila tkát od starého tkalce na Horňácku, nitě v osnově se vždy "zašúlnuly", kroutily se do sebe. Nevim,jak vypadá paličkařsky uzlík, možná je to to samé. Šlo by to ukázat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zas nemám já představu, jak by se kroutily konce do sebe, aby to drželo správný tah a osnova byla vypnutá. Ale učit se od starého tkalce by se mi taky líbilo, jelikož si musím všechno hledat sama.
      V odpovědi k prvnímu komentáři je odkaz na obrázek s krajkářským uzlíkem. Poohlédnu se po videu.

      Vymazat
  4. https://www.youtube.com/watch?v=Vee8gX-Aoo0

    OdpovědětVymazat