úterý 13. února 2018

Co nového v Ovečkově?



Fofr, fofr, fofr!
 Zvířátka asi vzhledem k teplému počasí, nebo si to neplánovala a prostě to tak vyšlo, začala rodit už v lednu. Neobešlo se to bez komplikací, asistencí u porodu,  pomoci veterináře, shánění mlíčka pro dokrmování, masírování vemínek léčivými mastmi, krmení beránka lahváčka a dalších komplikací, které vás k hospodářství úplně uvážou. Jsme v polovině, ještě nás čeká bahnění ovcí a porod kozule Sáry. Doufám, že už to proběhne klidněji.



Tak nám tu teď pobíhá drobotina. Kozenky, všechno holky, se opět sdružují v mateřské školce kolem Dory, čím dál tím více rohaté a tím vzbuzující respekt, dovádějí spolu, občas odběhnou poducat vemínko a napít se, ale už také statečně okusují s ostatními jehličí (zvláštní, jak jim to chutná, co v tom asi je?).


A zatím první jehněčí dvojčátka, o která jsme museli tak bojovat a která nám v tom boji statečně pomáhala, už také lítají po zahradě, nožky jako strunky. Jehnička svého nového tatínka Mojmíra nezapře. Vypadá přesně jako on. Zpředu. Vzadu má navíc srdíčko na zadečku. Vypadá to legračně. A beránek, kterého musíme dokrmovat, je zase decentně probarvený s jemně žíhanou vlnkou. Přesně o tom jsem snila a těším se, až budu na podzim jejich vlnku příst. Jen si tak říkám, co tohle zcela ochočené zvířátko bude dělat, až bude větší. Zatím se nám snaží při každém příchodu vycucat kalhoty, bundu nebo prsty, než mu stačíme nastrčit láhev s dudlíkem. A běhá za vším, co má dvě nohy.

dva dny po porodu



No a pak je tu nový stav. Sice od loňského jara, ale pro mě stále ještě nový. Pomalu pronikám do složitostí tohoto chytrého zařízení a ještě dlouho mi to určitě bude trvat, protože s každou další technikou, kterou na něm zkouším, musím přeformátovat svoje myšlenkové procesy. Přechod z klapkami řízeného ashfordíka na systém countermarch je mírně bolestivý. Ale pomohl mi uvědomit si, že se nemá zatracovat žádné zařízení, že každý stav má své nedostatky, ale zároveň své velké přednosti. A ty můj stolní stav má a jsem ráda, že jsem se ho nezbavila , přestože mi oba dva zabraly celou místnost, takže tam není k hnutí. Večery a každá volná chvilka tedy patří tkaní, plánování nových tkanin, dokončovacím pracím a taky trošku výuce zájemců o textilní řemesla.





Uznejte, že se nenudím. Ale krásně se nenudím.